IKTA.CZCévní mozková příhoda - iktus

Cévní mozková příhoda - iktus

Pojmem cévní mozková příhoda (CMP, iktus) označujeme situaci, kdy dojde k přerušení zásobování části mozku krví, díky čemuž postižená část mozku není schopna plnit svou funkci a dochází k rychlému odumírání mozkových buněk. Příčinou bývá většinou ucpání cévy krevní sraženinou, v menší míře pak prasknutí cévy a následné krvácení do mozku. Následkem CMP je obvykle invalidita, snížená schopnost řeči, částečné oslepnutí, v nejhorším případě i smrt.

Cévní mozkové příhody jsou celosvětově i v České Republice jednou z nejčastějších příčin úmrtí a trvalé invalidizace. V ČR je incidence onemocnění přibližně 300 případů na 100 000 obyvatel, přičemž mortalita je až dvojnásobná proti evropskému průměru, zejména u mužů mezi 40- 65 lety. Do jednoho roku po iktu umírá přibližně 40% pacientů. Česká republika tak patří k zemím s nejvyšší mortalitou a morbiditou u nemocných s cévní mozkovou příhodou a problém je o to významnější, že současné epidemiologické studie v evropských zemích i USA prokazují stoupající trend morbidity této nemoci ve střední a mladší věkové kategorii.

V každé dekádě nad 55 let se riziko iktu zdvojnásobuje a dvě třetiny iktů jsou ve věkové skupině nad 65 let. Rovněž riziko recidivy po prodělaném iktu je významné. U tranzitorní ischemická ataky (TIA) se uvádí riziko časné recidivy (do 30 dnů) 4-8%, po prodělaném iktu 3-10%. Souhrnné riziko recidivy do 5 let je u TIA 22-31%, po iktu 20-40%.

K nejvýznamnějším rizikovým faktorům patří především genetické předpoklady, věk, kouření, nadměrná spotřeba alkoholu, stres, obezita, případně jiné zdravotní problémy (např. vysoký tlak, ateroskleróza, srdeční choroby, vysoký obsah tuků v krvi, diabetes).

Typy iktů a doporučené postupy při léčbě

Rozlišujeme dva základní typy cévních mozkových příhod. Většina případů, přibližně 80 %, spadá do skupiny, kterou označujeme jako ischemické CMP. Ty jsou způsobeny dočasným omezením zásobování mozku krví kvůli sníženému průtoku krve cévou. Příčinou sníženého průtoku bývá obvykle embolizace, ateroskleróza nebo onemocnění srdce . Zbylých 20 % tvoří hemoragické příhody, při nichž dojde následkem prasknutí cévy ke krvácení do mozkové tkáně nebo mezi mozkové pleny. Hemoragický iktus je vždy životu nebezpečný a je spojen s vyšší úmrtností než ischemický.

Z uvedeného je patrné, že oba typy iktů mají odlišný princip vzniku, z čehož vyplývá i rozdílný přístup k akutní léčbě. U ischemické CMP je především nutné odstranit v postižené cévě překážku, která brání průtoku krve. Toho lze dosáhnout podáním látky zvané rekombinantní tkáňový plasminogenní aktivátor (rtPA), která má schopnost urychlit rozpad vzniklého trombu nebo embolu a obnovit tak krevní proud. Bylo prokázáno, že provedení této tzv. trombolýzy zvyšuje šanci na rychlejší rekonvalescenci a zmenšuje trvalé následky. Je však bezpodmínečně nutné, aby byl rtPA podán do 3 hodin od prvních příznaků CMP. Trombolýza má však i nezanedbatelná rizika související především s jeho funkcí zabránit srážení krve. U pacientů s vysokým krevním tlakem nebo např. po nedávném chirurgickém zákroku může aplikace rtPA vyvolat krvácení v kterékoliv části těla včetně mozku a s ním spojené komplikace. Nicméně se uvádí, že přínos rtPA převažuje nad rizikem, ačkoliv je toto téma stále široce diskutováno. Sraženinu lze také odstranit mechanicky, tedy chirurgickým zákrokem. Důležité je i zabránit vzniku dalších sraženin, čehož lze docílit podáváním antikoagulantů nebo kyseliny salicylové.

U hemoragického iktu, při němž dochází k protržení cévy a krvácení do mozku, by podání trPA samozřejmě průběh mozkové příhody naopak výrazně zhoršilo. Proto je důležité správné stanovení diagnózy. Krvácení se zastavuje chirurgickým zásahem.

Rehabilitace pacientů s CMP

V podstatě již během akutní fáze onemocnění by měl pacient začít s rehabilitací, jejíž forma samozřejmě záleží na konkrétních následcích CMP. Na lůžku je důležitá je prevence proleženin a "cévní" cviky. U pacientů ochrnutých na jednou polovinu těla je vhodné přesunout veškeré podněty a činnosti právě na postiženou stranu, abychom na ní zajistili maximum podnětů a aktivit. Pacient se poté zdokonaluje v sezení, stoji a chůzi, k čemuž slouží řada pomůcek (opěrky, berle aj.). V delším časovém horizontu je pacient v rámci možností postupně navracen do "normálního" života, což znamená především různá cvičení a často i opětovné učení se základních činností a dovedností. Pokud to okolnosti dovolují, měla by být preferována domácí péče.

Nezbytná je i tzv. sekundární prevence, která má minimalizovat riziko opakování iktu. Zahrnuje především podávání léků, které zabraňují opětovnému ucpávání cév, jako jsou antikoagulancia snižující krevní srážlivost (heparin, warfarin), antiagregancia (kyselina salicylová) a hypolipidemika snižují hladinu tuků v krvi. Tyto přípravky jsou většinou doplněny např. léky obsahující výtažky z Ginkgo biloba, antidepresivy a jinými psychofarmaky. U některých pacientů přichází v úvahu i zákrok zvaný karotická endarterektomie, při němž je chirurgicky rozšířena problematická tepna, případně odstraněn aterosklerotický plát nebo trombus.

Důležitým faktorem prevence je i změna životosprávy, která umožní vyhnout se rizikovým faktorů vedoucím k CMP, jako jsou především kouření, alkohol, tučná jídla atd. Správným životním stylem lze tak ovlivnit obezitu, diabetes, hladinu cholesterolu nebo onemocnění srdce. Klíčová je i celková psychická podpora pacientů od jejich okolí a možnost jejich uplatnění.